Hlídání dětí Praha 2 Náměstí Míru

ovšem nemají už tolik trpělivosti se tak malým dětem věnovat obzvlášť, když jich je tolik pohromadě RS. Zkušenosti také ukazují, že je Náměstí Míru lepší, když nové děti přijímá do zařízení žena než muž RS. Při posuzování genderové problematiky a péče o nejmenší děti se respondentky často obracely k samotnému biologickému základu rozlišování mezi mužem a ženou byla zmiňována slova jako mateřský instinkt a I.P.Pavlova mateřský pud ono to má asi svý oprávnění, když je ženská na mateřské, jednak se ta psychika organismu změní tím těhotenstvím, takže je na to připravená kdežto když nastoupí, nechci říct cizí člověk, ale přece jen ten muž váhá, hledá slova není tam takovej ten citovej RS. Postoj veřejnosti k jeslím S jakými hodnotami se poskytovatelé služeb setkávají, měla pomoci poodhalit otázka, jak byste popsala hlídání dětí Náměstí Míru běžný český postoj veřejnosti k jeslím Tři respondentky z toho z veřejných jeslí hodnotily postoj veřejnosti jako spíše kladný s tím, Náměstím Míri hlídat děti že se obvykle setkávají spíše s pozitivními reakcemi. Většina ostatních respondentek spíš pociťuje a hovoří o určitých záporných momentech v postoji k veřejnosti k jeslím bych řekla, že hodně lidí má ten postoj takovej, že ne, aspoň si myslím, protože kdyby jo, asi by těch jeslí bylo víc. RV nebo např. pořád je to takový braný jako přežitek socialismu a když tam ti lidé dávají ty děti a pak od nás odchází, tak nám nadšeni píší dopisy, jak jsou spokojeni. RV. Leitner viz podkapitola Zde je důležité upozornit, že respondentky v

soukromém sektoru se často zcela nevnímají jako poskytovatelky jeselské péče a v názvech jejich zařízení jsou užívány spíš varianty hlídají dítě Náměstá Míru odvozené od mateřské školy viz tab. č. Zajímavý je ovšem postřeh jedné z respondentek, která popisuje, že rodiče stále užívají název jeslí a vodí děti do jesliček a ne do školky, i když v jejím zařízení se název jesle oficiálně neužívá většinou český rodiče říkaj stejně, že děti jdou do jesliček neříkaj, že jdou do školky, jako je to zažitě a nemyslím si, že nějak špatně, když byli rodiče malí tak taky chodili do jesliček, takže spíš se to jako vrací. RS. Podobně jako tato respondentka i několik dalších respondentek Muzeum zmiňuje, že se postoj společnosti k jeslím mění a jesle přestávají jako takové být tolik zavrhovány. Rada respondentek jak z veřejného,

hlídám dětech Náměstá Míru

tak ze soukromého sektoru se také obrací do zahraničí a argumentuje tím, že tam jesle jsou a že tam fungují to se rušilo a rušilo a jesle Zvonařka byly považovány za pozůstatek komunismu a teprve z Evropské unie jsme se zpětně dozvěděli, že to tak není, že všude ty jesle jsou, třeba máme pracovnice, které mají děti v zahraničí a všude jsou tam jesle, v Anglii jsou jesle, Itálii jsou jesle a v Německu jsou jesle a není to hlídání dětí Náměstí Míru tam zločin, jenom u nás to je zločin, ale teď se ten pohled změnil, ale je to už pozdě RV. Respondentky z veřejných jeslí také často zdůrazňují, jak moc se zvýšila kvalita péče od let v jeslích a upozorňují, že tato nová praxe není vůbec reflektována veřejností, která má v sobě stále představu těch komunistických jeslí dneska tak to je nebe a dudy, já bych to řekla velmi lapidárně, to